Esperanto
Čeština
Deutsch
Polski

Co je esperanto

Esperanto světlo světa spatřilo v roce 1887, kdy polský oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917) vlastním nákladem vydal první učebnici. Tehdy se novému jazyku říkalo „Lingvo Internacia“, což znamená „Mezinárodní jazyk“. Pojmenování, pod kterým ho známe dnes, získal díky pseudonymu, kterým Zamenhof první učebnici podepsal. „Esperanto“ znamená „doufající“ a Zamenhof doufal, že se jeho myšlenka ujme.

L. L. Zamenhof žil v Białystoku, který dnes leží na území Polska. Tehdy v něm docházelo k národnostním konfliktům a již jako chlapec Zamenhof dospěl k názoru, že pokud by příslušníci různých národností měli jeden jazyk, ke konfliktům by nedocházelo. Jeho cílem nebylo nahradit či vytlačit národní jazyky, ale jednoduše nabídnout lidem „druhý“ jazyk sloužící k mezinárodní komunikaci.

Protože Zamenhof nenacházel žádný existující vhodný jazyk, přistoupil k tvorbě nového jazyka. Jazyka, který se budou muset naučit všichni, čímž nebude docházet ke zvýhodňování rodilých mluvčích. Jazyka, ve kterém nebudou nepravidelnosti a bude lehký na naučení. Zároveň však jazyka, který se svou bohatostí vyrovná přirozeným jazykům.

Slova Zamenhof čerpal z mezinárodní slovní zásoby (bezesporu sami rozumíte slovům internacia, kongreso, juna, sukceso) a jazyku dal 16 gramatických pravidel. Jistě se sám divil, že celý jazyk vtěsnal do útlé brožurky. Proto se vzdal autorských práv – byl si vědom toho, že dílo jednoho člověka nemůže být dokonalé. Jenže na Zamenhofově jazyce se už příliš vylepšit nedalo. Nový jazyk se začal šířit do světa.

Zamenhof nebyl první, kdo s myšlenkou uměle vytvořeného jazyka přišel. V Zamenhofově době byl rozšířený volapük, který se zakládal na germánských jazycích. O umělém jazyku přemýšleli například René Descartes nebo nám dobře známý Jan Ámos Komenský. Také po esperantu vzniklo několik umělých jazyků, jako třeba ido, interligua, latino sine flexione a můžeme sem zařadit i klingonštinu (ačkoliv ta není seriozně určena k mezinárodní komunikaci), ale žádný z těchto jazyků nedosáhl takového rozšíření jako esperanto.

Esperantem dnes mluví asi dva miliony lidí, vycházejí v něm díla klasické literatury, vznikají literární díla originálně psaná v esperantu, existuje bezpočet periodik v esperantu, hudebních interpretů a dokonce vznikají esperantské filmy. Esperanto se používá ve všech oblastech života – od potlachu v hospodě, přes vědu a výzkum až po poezii.

V esperantu neexistují téměř žádné výjimky (na nepravidelná slovesa zapomeňte!) a pravidla jsou dokonce i tam, kde v národních jazycích neexistují – například opak se jednoduše vytvoří předponou mal-: bela = hezký; malbela = ošklivý. Podstatné jméno končí na -o, přídavné jméno na -a, příslovce na -e, takže máme: bono = dobro, bona = dobrý, bone = dobře. Slova zlo, špatný a špatně, si už dokážete vytvořit sami :-).

Příznivce esperanta v České republice reprezentuje Český esperantský svaz a Česká esperantská mládež, která v červenci 2009 pořádá v Liberci 65. Mezinárodní kongres esperantské mládeže. Více o esperantu se dočtete např. na výukovém portále www.lernu.net.

Související články

Související weby


Kontakt: ijk.cs (zavináč) esperanto.cz